† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKC
Neuplyne ani týden a už musím utíkat do zverimexu pro nové žrádlo. Sice kupuju jen Happy mix 500g, ale na druhou stranu to má více vitamínů, sušeného ovoce a podobných dobrot, pro mé "piškotky," "miláčky," "prdelky zlatý." (I přesto, že to jsou jen kurvy, které si žijou z mejch peněz.) *nemyslí to ve zlém*
A jejich "mamina," jakožto já, je totálně, ale totálně blbá.
Nebo je blbost a dobrota to samé slovo?
Každopádně jsem vážně blbá.
Moje drahá polovička mě bude muset naučit říkat razantní a důrazné NE!, protože tohle slovo mi vůbec, ale vůbec nejde. I kdybych ho chtěla říci sebevíc, stejně to, v určitých případech, neřeknu.
Tak třeba příklad:
Je víkend, úkolů (ze školy) je mraky (abych nepoužívala sprostá slova), a vy, místo toho, aby jste si odpočinuli, je začnete dělat. Trvá vám to celý den, ale nakonec z toho máte dobrý pocit. Přijdete do školy a první, co uslyšíte je: "Máš úkol?"
Samozřejmě, že ho máš.
"Jo."
"A dáš mi ho opsat?"
A právě tady začíná ten problém. Neumíte říkat ne.
Nejste mrchy, ale když na to pravidelně každý kašle, tak vás to už nebaví. Co celý víkend dělají? Paří, spí, chodí ven? Místo toho, aby si na chvíli sedli a ten úkol si udělali ...
Jsou to kamarádi, takže jim úkol dáváte, i když v duchu zuříte. Nejprve jste naštvaný na ně, pak na sebe.
Tak to byla věc, s kterou už delší dobu zápasím, a která mě štve.
Teď do toho přibývají takové věci, které jsou sice ještě nepodstatné, ale za chvíli přece jenom přijdou. Tak třeba ta databáze na informatiku.
Řekla jsem, že udělám databázi s filmy, které se budou hrát v kině. Jo, nápad to byl dobrý, ale jak to mám teď, sakra, udělat? (O.o)
Není mezi vámi nějaká hodná, úžasná a dobrá duše, která by mi mohla alespoň poradit? Jinak jsem totiž úplně, ale úplně v řiti.
K tomu udělat formuláře a dotazy .... Jsem ztracená, i když si za to můžu sama.
Alespoň tu prezentaci o České republice, v angličtině, mám za sebou.
I když měl u toho kecy, šla jsem si sednout s dvojkou. Prý to bylo krátké ... Podle mě, to bylo tak akorát, už z toho důvodu, že to mělo být dlouhé tak na pět minut. A já se snažila, co nejvíce to prodlužovat ...
Odpoledne jsem skočila do knihovny, pouze kvůli tomu, abych vrátila knížky. A s čím myslíte, že jsem se vrátila domů?
Se Švejkem.
Nepostrkávala jsem ho na vozíku ve vojenské čepici a s berlí v ruce, přičemž vykřikoval: "Na Bělehrad, na Bělehrad," nýbrž jsem si ho nesla hezky v ruce, svázaného v knížce o výšce "jednoho metru," a 515ti stránkách. Pronesl se pěkně. Ještě, že to jsou všechny díly v jednom.
A taky jsem si z knihovny přinesla Kinga, aby mi dělal, po Švejkovi, společnost, a já přišla na jiné myšlenky a čtení.
Třináct povídek vsazených do jedné sbírky představuje šperk, ve kterém je každý kámen trochu jiný – průzračný i temný či matný – a každý v sobě skrývá netušené krvavě rudé záblesky, které se objeví, když na něj dopadnou poslední paprsky zapadajícího slunce.
Nechte se zlákat ....
Uvidíme. Třeba se nechám zlákat tolik, že si v noci sama nedojdu ani na záchod!
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKC
Probouzíš se ze snu, v kterém ti pes prokousl ruku. Musíš se trochu zamyslet, abys věděl, že ležíš ve své posteli, vedle milované osoby a to všechno byl jen pouhý blud v tvé hlavě. Převalíš se tak, abys mohl opět usnout, což se ti nakonec podaří.
V půl jedenácté se budíš a konečně vstáváš. Po včerejšku tě nebolí ani hlava. Trochu se tomu divíš.
V troubě se peče kuře, tvá matka s bratrem jsou už vzhůru. Jinak je ještě všude klid, ostatní spí.
Během chvíle se však probouzejí. Nasnídáš se zbylých chlebíčků, které zůstaly na stole, vyprovodíš, ještě v pyžamu, svou drahou polovičku, a pak se naložíš do vany s pěnou po okraj.
Chystáš se obědvat. Po dlouhé a neúnavném přemlouvání jsi byl donucený vzít si alespoň malé množství kuřete. A právě u oběda zjišťuješ dvě důležité věci.
Za 1) venku padá sníh a za 2) z televize se line novoroční projev pana prezidenta. Tento projev tě nezajímá, protože je před tebou kuře s knedlíkem a zelím. Věnuješ se jen a jen jídlu. A také; sedíš k televizi zády. Jen jednou se otočíš, aby sis připomněl, jak pan prezident vlastně vypadá.
Dlouhá tichá pauza, při které se nic neděje. Sedíš u sebe v pokoji a koukáš do blba. Po chvíli tě napadne, že by ses mohl podívat na úkoly. Účetnictví, které máš poházené na stole, zůstává ležet na svém místě. Začínáš pracovat na němčině. Uděláš tři věty a s pocitem, že je to na tebe příliš, učebnici zavřeš.
Jedeš na návštěvu k babičce. Po příchodu si sedneš k počítači. Nejprve práce, potom zábava. Snažíš se dodělat němčinu, ale po tom, co zagůgluješ úplné prd, se vzdáváš. Najedeš na "ksichtknihu" a zkontroluješ zda o tebe někdo v posledních dnech jevil zájem. Schválíš pár žádostí na přidání do přátel, odmítneš žádosti na farmu, nakrmíš rybičky, které ti už pomalu, ale jistě chcípají, nakoupíš pár chobotnic, které ti, až po dlouhém zkoumání, vyrostou až za sedmdesát hodin, zjistíš, jestli jde dnes večer někdo pařit, a pak se teprve odhlašuješ.
Najíždíš na Píše a začne dělat nový blog. Mezitím matka s babičkou odjíždějí na hřbitov. Této události se nemusíš účastnit. Návštěva hřbitova tě čeká až za dlouhou dobu.
Změníš celý blog a uveřejníš článek. Potom už jen bloumáš po netu a snažíš se najít nějakou zábavu.
Němčinu máš hotovou. Máš babičku k nezaplacení.
Domů odjíždíš šťastný.
V pr*eli, v jeteli, zatancuješ v neděli.
Se svou drahou polovičkou a mámou, čekáte na to, až přijede teta, která má zpoždění. Je deset večer a ona ještě nikde.
Jsi na diskotéce. Panákuješ. Ze začátku netancuješ a jen se koukáš na ostatní. Potom je ti už všechno jedno.
Přicházíte domů. Padneš do postele a spíš.
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKC
Ráno si bereš na sebe věci, které sis připravila už večer.
Bílá halenka a černá pletená vesta. K tomu si bereš rukavičky, které si měla na plese.
V 7:45 odcházíš do posilovny, kde se zavřeš v šatně a necvičíš. Spolužačky se baví o chlapech, ale tebe to momentálně vůbec nezajímá. Víš už dávno, že jsou tito tvorové mrchy.
Počkáš na blondýnku, až se převlékne, potom s ní jdeš do školy.
Rychle dostáváš vysvědčení, protože máš za chvilku schůzku s matkou, s kterou pak poženeš na nádraží.
S vysvědčením dostáváš i pochvalu od ředitele školy.
Na nádraží zjišťuješ nemilou věc. Vlak nejede.
Musíte jet rychlíkem.
Ve vlaku si čteš.
Nastupujete na tramvaj a řítíte se směr Újezd. V tramvaji tvá matka nachází pletenou dámskou čepici.
Vystoupíte, aby jste mohly koupit v Tescu pití. Dáváš si gyros, protože sis obědy ve škole odhlásila. Nestíhala bys to.
S máminou kamarádkou máte sraz nedaleko ministerstva školství, v jedné útulné kavárně. Jen ty záchody tam mají hrozné.
Máte patnáct minut na to, aby jste se dostali do Velkého zrcadlového sálu. Mladík na vrátnici vás tam mile rád doprovodí.
Jsi nervózní. Začínáš se klepat.
Pak přijde to nejhorší. Kam si máš sednout, když všude jsou místa obsazená? Samozřejmě hned dopředu.
Dřepneš si na židli a "schováš hlavu do klína."
Připadáš si strašně blbě.
Vyhlášení výsledků ....
Na druhém místě vyhlašují tebe. Abys to měla za sebou, rychle vstáváš a jdeš si pro ceny. Je ti nepříjemné, když tě fotí profesionální fotograf.
Zdržujete se tam, protože je jídlo zadarmo. Tak proč se nenajíst, že?
Nervozita a stud z tebe rychle spadnou. Máš radost.
Dostáváš červený foťák značky Kodak a spousty dalších pěkných věcí.
Matka se strýcem jsou na tebe pyšní.
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKC
Ráno jsme vstávali brzy, protože si měl pro nás přijít táta ...
... Máma byla v práci a já hned dostala od táty ze "srandy" vynadáno ...
Táta si našel Jarku, která má sestřenici, s kterou je máma nejlepší kamarádka. Chápete to zatím, jo?
No a jak šel táta v pátek na ples, tak si nás měl vzít, ale přece nebudu hlídat bráchu u něj, když ho můžu hlídat doma ... No a táta si myslel, že jsem mámě vybonzovala, že jde na ples. Což není vůbec pravda, protože to bonzla ta Jarky sestřenice. Takže jsem to všechno odnesla já.
Táta si to nechtěl nechat vysvětlit, protože byl ještě "zpitomělý" z pátku ...
Koupil snídani, protože u nás nic nebylo a celé dopoledne jsme byli u nás, jelikož chtěl, aby se Jarka s Karlem, po plese, prospali.
Vzali jsme tvrdé pečivo a vyrazili krmit kachny. Ale protože otec našel v kapse drobné, šli jsme nejprve na "Fr." Pivo (podle táty) = takové malé "povzbuzení."
Pak jsme šli krmit kachny.
Šli jsme k němu. Jarka byla pryč, K. ležel zlomený a "mrtvý" na gauči. Po jeho probuzení to začalo. Mezi nimi – tátou a K. – koloval rum.
Čím víc pili, tím víc byli opilí a hnusní. Začali se do mě pouštět .... A mě najednou bylo líto úplně všechno ...
Vždyť přece, když si nás vezme jednou za uherský rok, tak se má o nás starat a ne být celý víkend v lihu ...
Pouštěli se do mě vážně solidně, takže mě pak otec viděl po pěti letech brečet ...
To bylo hned starostí ... co mi je, jestli za to může on, jestli mám nějaké problémy apod.
Jarka, která pak přišla, se snažila dělat utěšovatelku, ale vůbec jí to nešlo ..
Po tom, co jsem se uklidnila, jsme tátovi předčasně popřáli ... K. odcházel úplně na mol za bar, do místní diskotéky, kde měly hrát kapely ... a já jsem si šla raději předčasně lehnout.
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKC
Po dlouhé době jedeš autem, takže nemusíš mrznout. Odhodíš čepici na věšák s tím, že ji nebudeš potřebovat. Neuvědomíš si, že na zpáteční cestě se ti bude velmi hodit, protože jdeš pěšky. A třeba taky může sněžit.
Ráno vstáváš v šest hodin, protože se musíš ještě podívat na němčinu, z které dneska píšete velkou písemku. Modlíš se, aby zas NÁHODOU nebyla přehozená na jiný den.
Celý den ve škole je velká nuda.
Třetí hodinu píšeš tu písemku.
Máš z toho dobrý pocit, protože všemu rozumíš a umíš si věty přeložit.
Dokonce tě nenaštve ani matematika.
Ve škole je hrozná zima. Máš dovoleno chodit po chodbách v botách. A to ti bylo řečeno, že se topení bude ještě snižovat, protože škola nemá peníze. Neštve to jenom tebe, ale i ostatní. První patro se vytápí (gympl) a vy máte umírat zimou? Dobrý zas ...
Od čtvrté vyučovací hodiny venku chumelí.
Na obědě se pořádně najíš, protože víš, že doma nic k jídlu není, a pak jdeš v té chumelenici domů. Samozřejmě bez čepice i bez rukavic.
Nebudeme si nic nalhávat, při příchodu domů "brečíš" zimou. Vlasy mokré, uši promrzlé. A to máš jít za půl hodiny s blondýnkou plavat.
Chumelení přestává. Na deset minut. Počasí ti dává čas, aby si alespoň došel do toho kryťáku, než zase začne padat sníh. Jakmile vlezeš do budovy, začnou vločky padat nanovo.
Jsi ukecán, aby si plaval v brýlích. Prý alespoň budeš moci koukat, kdo všechno tam je, kdo má jaké svaly apod.
Blondýnka se převlékne do plavek a "jde na lov."
Musíš se smát.
Plave asi pět lidí. Když to zrekapituluješ, tak; starý pán s brýlemi a pleškou na hlavě, který plave na zádech a vypadá jak plovoucí velryba (předem se omlouváš, jestli si někoho urazil. Pokud má někdo tento styl plavání, ať si tak plave, ale tobě to přijde stejně vtipné), tě moc neuchvátil.
A další pán, který sice svaly má, ale před plaváním se rozcvičuje a má strašně legrační plavky, tě taky moc nenadchl.
A teď téma, které bych tu chtěla rozebrat.
Přijde vám normální, aby si holka svého kluka pořád ověřovala? Koukala mu do mobilu a projížděla si smsky?
Podle mě, pokud si dva dají dohromady, tak by si navzájem měli věřit. Tohle mi přijde hrozně absurdní. Nedokážu si představit, že bych se hrabala někomu v telefonu bez jeho svolení. I kdyby to byl přítel, máma, brácha nebo kamarádka.
Pořád svého kluka "sledovala" na každém kroku ... Dokavaď se s někým nesblíží víc, vůbec bych tohle neřešila. Ať si támhle kouká po holkách, ať si jde s touhle na kafe. Vždyť je to úplně normální.
Nechápu ty, co si s tímhle dělají hlavu.
Nemohla bych mít stíhačku za zadkem.
Toho kluka znám a upřímně, lituju ho.
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKCČíslem 2010 začíná další nový rok, ale zároveň tímto číslem pokračuje i obyčejný život jedné slečny (raději čtěme slečinky), která si už před několika dny řekla, že by si mohla začít opět psát deník. Vrátit se do dětských let.
Když to udělala B. Jonesová nebo náš český spisovatel Michal Viewegh, tak proč ne právě ona, respektive já?
Tímto vás tedy vítám, i když počítám s tím, že návštěvnost se zmenší. Koho by bavilo číst, co jeho virtuální kamarád dělá každý den?
A proč jsem se rozhodla pro tuto změnu?
Jednoduše jsem neměla o čem psát. Sice jsem toho zažila za poslední dny dost, ale všechno se mi to slévá dohromady, popravdě, nevím, kde bych měla začít dřív. A proto vznikla tato myšlenka. Myslím si, že je to mnohem lepší, než kdyby tento blog stál a nic se tu nedělo. Byla jsem už pevně rozhodnutá, že myší kliknu na políčko SMAZAT a budu mít pokoj. Prostě bez rozloučení tento blog zmizí a s ním i já. Už bych se tím nezabývala. Konec, šmytec.
Ano, bylo by to kruté, já vím.
A já krutá nejsem, jsem jen náladová.
Takže závěr:
Tento blog zůstává a já doufám, že mě neopustí ti, kteří si tyto stránky oblíbili.
U Furie jsem četla článek, kdy se zamýšlela nad tím, co se jí povedlo a co ne, v roce 2009.
Zamyslela jsem se i já.
S pravdou ven; nepřišla jsem skoro na nic.
Kdybych to ve zkratce shrnula tak:
1) byla jsem na koncertě Ska-p
2) ztratila jsem dvě milované osoby, tímto však získala jednu milovanější
3) po finanční stránce jsem na tom byla stejně jako v roce 2005-2008
4) školní úspěchy jsem zvládla na 1, zvláště pak z literatury
5) získala jsem nové myší kamarádky, zároveň však ztratila JÍ
6) a tak dále a tak dále ...
7) zvláště pak jsem tu našla zajímavé lidi s jejich zajímavými blogy, které si vždy ráda přečtu
Přeji všem, aby do nového roku vykročili tou správnou nohou, ať už svou levou či pravou, prostě takovou, která je pro ně ta pravá, v slova smyslu, a aby byl rok 2010 úspěšnější než ty předchozí.
Vaše Tynushe
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKCV noci se ti zdály podivuhodné sny. Včera si se učil Poštovní schránku od Jiřího Wolkera a dostavil si puzzle. Večer se ti zdály dva sny o tom, jak ti rodina ty puzzle rozbila, jeden sen o tom, jak jsi byl na tetování a další sen o tom, že ti profesorka napařila pětku za básničku. Výborná noc.
Ráno si nemusel nikam pospíchat. Měl jsi od jedenácti hodin. Do školy si šel na dvě hodiny, přičemž jedna z nich byla suplovaná, takže sis četl Forresta Gumpa.
Po škole si se šel podívat do tvé bývalé základní školy, kde sis s babičkou udělal úkol z němčiny. Poté si se s matkou odebral do města.
Šly jste vyvolat fotky, kde sis rovnou koupil rám na puzzle, do hračkárny pro gumu a nakonec si utíkal do knihovny vrátit knížky.
Byl si naštvaný. Vypadá to, že na hory, na které měl jet tvůj bratr, pojedeš ty. Což tě vůbec netěší. Nesnášíš zimu, mrzneš, když jdeš do školy a při představě, že by si jel na hory ... raději mlčíš.
Dneska ses chytal jít plavat, ale nějak si nestíhal.
Měl si do půl jedné, ale domů si přišel ve čtyři. Udělal si však dobrou věc. Přispěl si penězi, které si měl na svačinu, pro děti, které vystávaly před Penny a zpívaly My tři králové jdeme k vám ....
Zítra tě čeká nepříjemný test z účetnictví a z matematiky. A do toho všeho tě bolí pusa od toho, jak ti roste stolička.
Včera večer, když si usínal, ti bylo smutno. Přemýšlel si, co asi dělá tvoje drahá polovička. Než usneš, zrekapituluješ si v hlavě svůj den a myslíš na ty, které máš rád. Co asi teď dělají? Jaký byl jejich dnešní den? A co oni, myslí na tebe někdy?
Připadáš si sám.
Strašně sám.
P.S – jedna povídka, kterou stvořil bráška. Doufám, že pobaví stejně tak, jako pobavila mě.
O TŘECH PIRÁTECH
Byli 3 piráti a měli 1 loď a říkali, že mají být pohromadě. Jednoho dne se jeden pirát rozhodl, že půjde pro jídlo. Byla mlha a pršelo. A jeden pirát se ztratil. A tak ho začali hledat. Slyšeli něco. A ze křoví vyskočil králík. Tak pluli dál. A najednou neviděli žádnou cestu kupředu. Spatřili vodopád. Rychle pluli dozadu, až na konec spadli z vodopádu. Tak se utábořili. Rozdělali oheň, aby jim bylo teplo. Když se k ránu probudili, začali stavět novou loď. Po postavení lodi pluli dál. Viděli nějakého mužíčka. A byl to jejich bratr. A s bratrem pluli dál za pokladem. Až v noci slyšeli blesky. Narazili do skály. Usnuli. Jednoho rána slyšeli nějaké hlasy. Tak se tam šli podívat a byl tam medvěd. Tak vzali pušku a zastřelili ho a opekli si ho. Kožíšek si nechali jako deku. a spali přijeli na nějaký ostrov postavili si dům nasbírali si dřevo z klacků si udělali oštěpy aby si mohli ulovit nějaké ryby. A šli nasbírat banány. Až to všechno udělali tak šli spát .Když se probudili, tak začali hledat poklad, kopali až našli lebku. Konečně už měli postavený dům.Měli jednu mapu ,ale byla falešná, ale potom našli druhou a ta nebyla falešná a jeden pirát řekl- kupředu! Uviděli nějakou loď, tak se tam šli podívat a nakonec tam našli poklad.
A TO VŠECHNO KONČÍ
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKC
Nesnáším tělák, pokavaď děláme něco totálně hovadského. Jako například stepy. Sakra, kdo tohle vymyslel? To už bych raději posilovala nebo hrála basket. Ale, když tam musíme skákat jak potrefené husy ....
Taky jsem se v tento den překonala.
Nejprve jsem si už konečně zapsala do desek všechny písemnosti z PEKu a .... půjčila jsem si sešit z literatury, abych si mohla dopsat zápisky! Hurá!
A o ty dvě hodiny nudného účetnictví, kdy sedíme u kompů a posloucháme její uspávající hlas, jsme nic nedělali, protože byla ve vedlejší třídě.
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKC
Ráno nezačalo moc dobře... V prví řadě se mi v noci zdály strašné sny ... Zvláště pak o němčině. Byla jsem zkoušená a nic jsem neuměla ...
Do školy jsme jeli autem. Kluci se vzadu pošťuchovali, takže jsme je museli párkrát s mámou okřiknout. Nepomáhalo to. Obě jsme byly naštvané, máma vynervovaná, protože seděla za volantem.
V půli cesty jsem si uvědomila, že jsem doma zapomněla mojí Kingstonku, takže jsme se museli otáčet a jet zpátky.
O seminář z češtiny jsme si psali opět do našeho "deníčku." Měli jsme psát o našem strachu. Tentokrát jsem napsala, že se bojím o svého "samečka," když je teď dlouho pryč. Jinak jsem o němčinu nebyla zkoušená. Ufff ...
Po škole mě s blondýnkou mamina hodila do Prdelákova, abychom si tam šly do truhlárny pro piliny. Prý: "Holky, to musíte jít dovnitř. Tam jsou takoví pěkní, mladí kluci." No, musím uznat, že když jsme si tam nabíraly piliny a oni na nás koukali a pořád to nějak komentovali, byla jsem rudá až na zadku ...
Večer jsem ovšem byla nejvíce nakrklá. Odpoledne jsme byly s maminou nechat vyrobit kalendář pro tátu ... V tu dobu jsem byla dohodnutá s blondýnkou, že půjdeme pařit, jelikož jsem se na pátek těšila už od začátku týdne.
Každému jsem slíbila, že tam přijdu.
Samozřejmě, že se na mě zvysoka blondýnka vykašlala. Kdyby to bylo poprvé, tak to pochopím, ale když mi tohle udělala už poněkolikáté a vždycky se jenom na něco vymluvila ...
Hlavně že se pak nervuje, když s ní nechci jít na Čechii do hospody, a ta špatná jsem já. Sakra, co dělám špatně?
Takhle vytočená jsem hodně dlouho nebyla. A nenaštvala mě jenom ona. Když už jsem se tedy domluvila s kamarádem, aby se pro mě stavil, že půjdeme pařit s jeho partou, tak se na mě vysral taky. Neozval se.
Do desíti jsem doma seděla u počítače jak největší trubec a čekala, že se stane nějaký zázrak. Bohužel, nestalo se nic.
Vzteky jsem si šla lehnout. Byla jsem na štvaná na blondýnku, na kamaráda, na mámu, a nakonec to všechno odnesl Myšák.
Jako soráč, ale když se na víkend těšíte úplně maximálně, a pak se na vás každý vyprdne a vůbec vám nedá vědět, tak vás to taky naštve ...
Jinak mi dneska odjeli oba bráchové na hory. Jeden se strejdou a druhej na lyžák ....
† 07. 03. 2010 | kód autora:
WKC
Největší událost tohoto dne se stala až večer, kdy jsem prostě musela někam jít. Vypadnou z bytu a naposledy si užít večer, když nemáme nejmladšího bráchu doma. Dohadovala jsem se se spousty lidí, ale nakonec se na mě každý vykašlal.
Takže to dopadlo následovně.
V sedm hodin jsme se s maminou sebraly a vyrazily si sednout, ještě s její kamarádkou, do místního podniku, kde je to vážně strašně pěkný. Pěkně jsme podrbaly chlapy, vypily pár skleniček a vyrazily domů. Cestou jsme se však zastavily ještě v naší místní putyce. Chvíli jsem tam s nimi poseděla, dala si pivo a šla pryč.
Ale než jsme se vůbec rozhodly tam jít .... Taky síla. Žádná z nás nechtěla vstoupit do dveří první ... Nakonec jsem to stejně všechno odnesla já.
Byla jsem dohodnutá s Jardou a s kluky, že vyrazíme do Dřeváku. Vytáhli mě, abych neseděla v pátek doma na zadku a nekoukala na televizi.
Rychle jsem se šla tedy domů, z hospody, převlíknout a v půl desáté jsem byla na místě. Byli tam všichni, které jsem znala ze středy ... Zatím jsem tam byla jediná holka, ale za nějakou dobu přišly i slečny, s kterými jsem se nikdy nebavila, ale znala jsem je z našeho chatu na Prdelákově. Až ten večer jsme se tedy začaly bavit.
Tento víkend byl v rytmu českých a slovenských hitů a můžu říci, že kluk hrál vážně peckově. Musela jsem se nad ním pousmát, protože jsem si vzpomněla na "kotelníka" :))
Docela jsem se divila, že je tam hodně lidí. A skoro všichni známí. Potkala jsem tam kamaráda, který mě zná už od malého škvrněte. A když byl malí, máma ho "týrala", aby jí zahrál něco na kytaru. Teď je z něho fešák, který hraje v kapele. Díky němu jsem se tam seznámila ještě s mnoha jeho kamarády ....
Úplně čekám na tu větu ... Na větu, kterou máma prohlásí, kdykoliv jdu pařit.
"A holčičko, kdy bude navrátil?"
Musím se vždycky smát. Určí ultimátum, ale stejně ví, že si přijdu až budu totálně unavená. Jo, a moje trajdání po nocích není o alkoholu. To vůbec ne! Většinou to dopadne tak, že si dám tři panáky a za večer mi to stačí. Do nálady jdu jen pouze, když se slaví ....
Pamatuji si, kdy jsme s blondýnkou a bývalými spolužáky, chodili každý pátek do hospody, kde jsme každý vypili pár piv a nic nám nebylo. Teď by to se mnou asi seklo.
Ale abych se vrátila ....
Navrátil byl po půl třetí ... Vzala jsem to děsně rychle, protože jsem šla domů sama a měla jsem docela dost nahnáno ... To víte, když se u nás vraždí, to není žádná prča ...
Snad se naše město jednou uklidní a my se nebudeme bát vyjít na ulici i přes den ....
Ještě vám sem vkládám jedno video, aby jste viděli, že i u nás ve městě máme místní a profláknuté blázny, s kterými policie nic nedělá.
Co myslíte?
Měli by s tím něco dělat?
Na videu uvidíte sami, že tento člověk málem zavinil dopravní nehodu
... pobavte se ....
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
