Středa ....

Zelené impérium mě úplně ovládlo. Na ty rybičku už opravdu kašlu ...

Než jsem šla do školy, sklidila jsem, nakoupila, zasázela, prodala.

Počasí bylo ráno nechutný. Foukal vítr a padalo. A když přišel člověk do školy, už to chtěl otočit a jít domů ...

O hodinu účta jsme opět psali ... Je strašně vtipné, že odpisy vycházely každému úplně jinak .. Já je tam pro jistotu ani nepsala.

Taková byla středa. Plná nudy ... Za chvilku ji začnu nenávidět stejně tak jako neděli.

Čtvrtek ...

V noci jsem nastydla. Mladší brácha mi okupoval postel, takže jsem se skoro vůbec nevyspala. Pořád mi bral peřinu ... vrtěl se ... v jednu chvíli jsem si myslela, že bych mohla spát na zemi ...

... Ráno to se mnou vypadalo "dobře." Neměla jsem chuť cvičit, protože jsem byla totálně zničená. Bohužel, neprošlo to.

... Zase jsem o tělák dělali takové hovadiny, že by z toho člověk brečel. A o písemnou komunikaci nám bylo oznámeno, že pár lidí z naší třídy jde příští středu na soutěž rychlosti a přesnosti. Hm ... mezi nimi jsem opět já ... a letos se mi tam opravdu, ale opravdu nechce. Stejně mě to nemine...

A jelikož druhé skupině odpadlo účetnictví, byli jsme v počítačové učebně, kde jdou hrát hry bez toho, aby si vás někdo všímal. Takže jsem opět: nakupovala, sázela, sklízela, prodávala, odstraňovala ze zahrádky kameny ... Pro toho, kdo tuto hru začne hrát, je to jistá závislost.

Brácha mi koupil placky ... Spoustu placek ...

Čert nebo kráva, člověk to nepozná, tak ta je od strejdy, za můj úspěch v literární soutěži, dvě bombičky NEzákladnám, Nugget a Real bourbon, ty mám od babči, černou s Wikuš jsem si nechávala dělat a bílou s logem naší školy jsem dostala od profesorky ... Zbytek pak je od bráchy.

Takže pokud mi lidi chcete udělat radost, kupte mi placku ... budu vám za to vděčná!

Odpoledne jsem šli k babče na karty, kde jsme byli jenom chvíli, protože jsem se musela jít učit němčinu, ale díky této návštěvě jsem měla několik úplně nejvíc peckových koláčů ...

Taky máme novou skříň v chodbě ...