Číslem 2010 začíná další nový rok, ale zároveň tímto číslem pokračuje i obyčejný život jedné slečny (raději čtěme slečinky), která si už před několika dny řekla, že by si mohla začít opět psát deník. Vrátit se do dětských let.
Když to udělala B. Jonesová nebo náš český spisovatel Michal Viewegh, tak proč ne právě ona, respektive já?
Tímto vás tedy vítám, i když počítám s tím, že návštěvnost se zmenší. Koho by bavilo číst, co jeho virtuální kamarád dělá každý den?
A proč jsem se rozhodla pro tuto změnu?
Jednoduše jsem neměla o čem psát. Sice jsem toho zažila za poslední dny dost, ale všechno se mi to slévá dohromady, popravdě, nevím, kde bych měla začít dřív. A proto vznikla tato myšlenka. Myslím si, že je to mnohem lepší, než kdyby tento blog stál a nic se tu nedělo. Byla jsem už pevně rozhodnutá, že myší kliknu na políčko SMAZAT a budu mít pokoj. Prostě bez rozloučení tento blog zmizí a s ním i já. Už bych se tím nezabývala. Konec, šmytec.
Ano, bylo by to kruté, já vím.
A já krutá nejsem, jsem jen náladov
Takže závěr:
Tento blog zůstává a já doufám, že mě neopustí ti, kteří si tyto stránky oblíbili.
U Furie jsem četla článek, kdy se zamýšlela nad tím, co se jí povedlo a co ne, v roce 2009.
Zamyslela jsem se i já.
S pravdou ven; nepřišla jsem skoro na nic.
Kdybych to ve zkratce shrnula tak:
1) byla jsem na koncertě Ska-p
2) ztratila jsem dvě milované osoby, tímto však získala jednu milovanější
3) po finanční stránce jsem na tom byla stejně jako v roce 2005-2008
4) školní úspěchy jsem zvládla na 1, zvláště pak z literatury
5) získala jsem nové myší kamarádky, zároveň však ztratila JÍ
6) a tak dále a tak dále ...
7) zvláště pak jsem tu našla zajímavé lidi s jejich zajímavými blogy, které si vždy ráda přečtu
Přeji všem, aby do nového roku vykročili tou správnou nohou, ať už svou levou či pravou, prostě takovou, která je pro ně ta pravá, v slova smyslu, a aby byl rok 2010 úspěšnější než ty předchozí.
Vaše Tynushe